Jde o rozšíření P/T sítí.

Při modelování systémů je nepraktické modelovat celý systém jako jednu velkou síť, obzvlášť pokud se některé kusy opakují. Hierarchické sítě toto řeší pomocí několika mechanismů:

1. nahrazení místa
   • substituce sítě do místa
   • je nutné specifikovat, jak se preset a poset tohoto místa napojí na minimální a maximální přechodový řez substituované sítě
2. nahrazení přechodu
   • substituce sítě do přechodu
   • podobná specifikace jako u místa, akorát jde o S-řezy v substituované síti
3. invokace sítě v přechodu
   • podobný mechanismus jako vyvolání metody s parametry
   • invokovaná síť má svou šablonu, dle které je vytvořena instance sítě s nějakým počátečním značením
   • opět se navazují hodnoty presetu přechodu do míst invokované sítě
   • speciální místo RETURN, které při naplnění způsobí zrušení sítě a navázání hodnot z některých míst na výstup přechodu, který síť invokoval

Sloučení dvou míst sjednocením vstupních a výstupních hran. Při kombinaci fúze a substituce lze rozlišit tři typy fúze:

1. lokální fúze v rámci jedné sítě
2. fúze napříč všemi instancemi dané sítě (něco jako třídní proměnná)
3. fúze napříč všemi instancemi všech sítí (něco jako globální proměnná)

Specifikují u značek i jejich datový typ - colorset, značky pak nabývají hodnot z daného coloresetu - colors.

Je zaveden inskripční jazyk, kterým lze specifikovat:

• typy proměnných
• typy míst a počáteční značení
• strážní podmínky u přechodů (test na obsah proměnných)
• transformaci značek v přechodech
• atd.

Místo může obsahovat určitý počet prvků několika různých datových typů. Počáteční značení a požadovaný počet a typ značek na přechodech se značí pomocí multimnožinového operátoru, např.:

1`a + 3`b + 2`c

Formálně je multimnožina nad množinou S funkce m: S → N, která každému prvku přiřazuje přirozené číslo. Pokud m(s) > 0, tak prvek s do náleží do multimnožiny.