Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- msz:haskell_lazy [29. 05. 2012, 10.07:25] – [Líné vyhodnocení] wiki pitel
+++ msz:haskell_lazy [03. 08. 2026, 08.31:25] (aktuální) – odstraněno - upraveno mimo DokuWiki (Neznámé datum) 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-====== Haskell – lazy evaluation ======
-[[wp>Haskell (programming language)]], [[http://learnyouahaskell.com/chapters|Learn You a Haskell for Great Good!]] ([[http://naucte-se.haskell.cz|CZ]]), [[http://www.fi.muni.cz/~xnovak34/haskellhero|Haskell Hero]]
-Funkcionální jazyk, který je case-sensitive. Ke všemu má ještě speciální pravidla pro první znaky literálů. Je nutné dodržovat při psaní programu tato pravidla:
-  * Jména typů, typových tříd a datové konstruktory musejí mít velké počáteční písmeno
-  * Ostatní literály musejí mít písmeno malé
-===== Datové typy =====
-  * Primitivní typy
-    * **''Int''** – celá čísla (''45'', ''890'')
-    * **''Char''** – znaky (''%%'a'%%'', ''%%'X'%%'')
-    * **''Bool''** – reprezentace logických hodnot (''True'', ''False'') ... jedná se o datové konstruktory, proto mají hodnoty velké počáteční písmeno
-    * **''Float''** – desetinná čísla (''3.141'', ''234.8'')
-  * Strukturované typy
-    * **//Seznam//** – homogenní datová struktura, která nemá obecně žádné omezení rozměru. Konstruktorem je '':'' a ''[]''. Kdy dvojtečka připojuje prvky do seznamu a závorky značí prázdný seznam. Zápis ''1:2:3:[]'' je tedy konstrukce seznamu o třech prvcích. Alternativním a přirozenějším zápisem je ''[1, 2, 3]''. Toto však není zcela čistý zápis v jazyce Haskell, ale překladač si ji interně přeloží na dříve zmíněnou sekvenci.
-    * **//N-tice//** – heterogení datová struktura. Jejím konstruktorem je '','' ve spojení s párem kulatých závorek. Například dvojice celých čísel ''(1, 2)''.
-Haskell je silně typovaný jazyk. Změna jednoho typu na druhý je možná pouze zavoláním převodní funkce a každá entita má přesně daný svůj typ. Pro popis typu vstupu a výstupu funkce se používá zápis (příklad konstruktoru seznamu):
-<code haskell>(:) :: Int -> [Int] -> [Int]</code>
-Tento zápis říká asi toto: Funkce se jménem ''(:)'' jako jeden vstup bere celé číslo. Druhý vstupní parametr je seznam celých čísel. Poslední část potom říká, že výstupem bude zase seznam celých čísel.
-Jelikož se jedná o jazyk silně typovaný, tak aby pro každý vstup nemuselo existovat několik definicí stejného operátoru, tak se zavádějí **typové proměnné**. Ty nahrazují skutečné typy a při vyhodnocení jsou nahrazeny skutečnými typy. Zápis vypadá následovně:
-<code haskell>(:) :: a -> [a] -> [a]</code>
-Za symbol **''a''** se potom na všechna místa potom přiřadí právě typ **''Int''** nebo třeba **''Float''**. Tento princip umožňuje vytváření seznamů jakéhokoliv typu.
-===== Funkce =====
-Funkce **''f''** má pro jeden vstupní parametr definován typ jako **''f :: a %%->%% b''**. Tento zápis lze předefinovat a říci buď přesný typ a nebo které typy musejí být stejné, a tak podobně.
-Funkce součtu dvou prvků a druhé mocniny vypadá následovně:
-<code haskell>add x y = x + y
-square x = x * x</code>
-Práci se seznamem jako parametrem ukazuje funkce, která počítá délku seznamu:
-<code haskell>length [] = 0
-length (x:xs) = 1 + length xs</code>
-Vyhodnocení funkcí probíhá od shora dolů, proto funkce, které popisují nadmnožinu ostatních případů, musejí být uvedeny jako poslední. První funkce se ztotožní s prázdným seznamem a vrací nulu. Když ne vstupu není prázdný seznam, tak se přistoupí ke druhé funkci. Tam se vzor chápe jako seznam, který má na začátku prvek zastoupený parametrem **''x''** a zbytek seznamu označený **''xs''**. Funkce potom rekurzivně přičte jedničku k délce zbytku seznamu.
-==== Pojmenování části vzoru ====
-Při spojování dvou seznamů nás nezajímá pouze hlavička a zbytek seznamu. Je potřeba pracovat s jedním parametrem jako celkem, proto si ho můžeme pojmenovat(viz jména **''l1''** a **''l2''**).
-<code haskell>merge [] l2 = l2
-merge l1 [] = l1
-merge l1@(x:xs) l2@(y:ys) =
-	if x<y then x:merge xs l2 else y:merge l1 ys</code>
-==== Anonymní proměnné ====
-Funkce vrací hlavičku seznamu. Zbytek nás nezajímá, proto je pouze naznačeno, že by tam mělo něco být, ale nemá to konkrétní název.
-<code haskell>head (x:_) = x</code>
-==== Lokální funkce ====
-Jsou definované za klíčovým slovem **''where''**. Je důležité dodržovat odsazení tak jak je vidět. **''where''** je odsazeno od definice funkce a lokální definice by měly být odsazeny v něm.
-<code haskell>sumsqr x y = xx + yy where
-	sqr a b = a * b
-	xx = sqr x x
-	yy = sqr y y</code>
-Jinou možností zápisu lokálních funkcí je využití konstrukce '''let in'''.
-<code haskell>sumsqr x y =
-	let
-		sqr a b = a * b
-		xx = sqr x x
-		yy = sqr y y
-	in
-		xx + yy</code>
-===== Líné vyhodnocení =====
-[[wp>Lazy evaluation]]
-Tato strategie vyhodnocení uvádí do absolutní perfekce strategii vyhodnocení označovanou, vyhodnocení v případě potřeby (call-by-need). Tento přístup vyhodnocuje určitý výraz pouze jednou a pouze tehdy, je li potřeba. Hodnota výrazu taky zůstává zachována pro pozdější použití.
-Příkladem, na kterém se nejčastěji ukazuje tato vlastnost Haskellu, je definice nekonečného seznamu:
-<code haskell>[1..]</code>
-Pokud by nebyl Haskell jazyk s líným vyhodnocením, tak kdekoliv by se tato konstrukce vyskytnula, tak by začal generovat pole, dokud by nedošla paměť a program neskončil chybou. Pokud ale máme správně napsaný program v Haskellu, tak není problém s takovýmto polem pracovat. Ve standardní knihovně existuje funkce **''take''**, která jako první parametr bere číslo **''n''** a druhý pole. Výsledkem je prvních **''n''** prvků pole. Vysledek použití je vidět za
-<code haskell>take 5 [1..] == [1, 2, 3, 4, 5]
-take 10 [-1, -3..] == [-1, -3, -5, -7, -9, -11, -13, -15, -17, -19]</code>
-Výsledek líného vyhodnocení může být použit přes výpočtovou sekvenci celé funkce.
-===== Rekurze =====
-  * **Zpětná rekurze** – Pokud po návratu z rekurzivního volání probíhá ještě nějaký výpočet. //f//(//x//) = //e//(//f//(//x//))
-  * **Dopředná rekurze** – Pokud rekurzivní volání je poslední část výpočtu. //f//(//x//) = //f//(//e//(//x//))
-  * **Lineární rekurze** – Ve výpočtu rekurze je právě jedno rekurzivní volání funkce. Tento typ rekurze lze převést na cyklus.
-  * **Koncová rekurze** – Dopředně lineární rekurze. Každou takovouto funkci lze převést na efektivní cyklus! Není potřeba uchovávat stav nedokončených výpočtů.

Kalábovi

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku