Obsah

Haskell – lazy evaluation

Haskell (programming language), Learn You a Haskell for Great Good! (CZ), Haskell Hero

Funkcionální jazyk, který je case-sensitive. Ke všemu má ještě speciální pravidla pro první znaky literálů. Je nutné dodržovat při psaní programu tato pravidla:

Datové typy

Haskell je silně typovaný jazyk. Změna jednoho typu na druhý je možná pouze zavoláním převodní funkce a každá entita má přesně daný svůj typ. Pro popis typu vstupu a výstupu funkce se používá zápis (příklad konstruktoru seznamu):

(:) :: Int -> [Int] -> [Int]

Tento zápis říká asi toto: Funkce se jménem (:) jako jeden vstup bere celé číslo. Druhý vstupní parametr je seznam celých čísel. Poslední část potom říká, že výstupem bude zase seznam celých čísel. Jelikož se jedná o jazyk silně typovaný, tak aby pro každý vstup nemuselo existovat několik definicí stejného operátoru, tak se zavádějí typové proměnné. Ty nahrazují skutečné typy a při vyhodnocení jsou nahrazeny skutečnými typy. Zápis vypadá následovně:

(:) :: a -> [a] -> [a]

Za symbol a se potom na všechna místa potom přiřadí právě typ Int nebo třeba Float. Tento princip umožňuje vytváření seznamů jakéhokoliv typu.

Funkce

Funkce f má pro jeden vstupní parametr definován typ jako f :: a -> b. Tento zápis lze předefinovat a říci buď přesný typ a nebo které typy musejí být stejné, a tak podobně.

Funkce součtu dvou prvků a druhé mocniny vypadá následovně:

add x y = x + y
square x = x * x

Práci se seznamem jako parametrem ukazuje funkce, která počítá délku seznamu:

length [] = 0
length (x:xs) = 1 + length xs

Vyhodnocení funkcí probíhá od shora dolů, proto funkce, které popisují nadmnožinu ostatních případů, musejí být uvedeny jako poslední. První funkce se ztotožní s prázdným seznamem a vrací nulu. Když ne vstupu není prázdný seznam, tak se přistoupí ke druhé funkci. Tam se vzor chápe jako seznam, který má na začátku prvek zastoupený parametrem x a zbytek seznamu označený xs. Funkce potom rekurzivně přičte jedničku k délce zbytku seznamu.

Pojmenování části vzoru

Při spojování dvou seznamů nás nezajímá pouze hlavička a zbytek seznamu. Je potřeba pracovat s jedním parametrem jako celkem, proto si ho můžeme pojmenovat (viz jména l1 a l2).

merge [] l2 = l2
merge l1 [] = l1
merge l1@(x:xs) l2@(y:ys) =
	if x<y then x:merge xs l2 else y:merge l1 ys

Anonymní proměnné

Funkce vrací hlavičku seznamu. Zbytek nás nezajímá, proto je pouze naznačeno, že by tam mělo něco být, ale nemá to konkrétní název.

head (x:_) = x

Lokální funkce

Jsou definované za klíčovým slovem where. Je důležité dodržovat odsazení tak jak je vidět. where je odsazeno od definice funkce a lokální definice by měly být odsazeny v něm.

sumsqr x y = xx + yy where
	sqr a b = a * b
	xx = sqr x x
	yy = sqr y y

Jinou možností zápisu lokálních funkcí je využití konstrukce 'let in'.

sumsqr x y =
	let
		sqr a b = a * b
		xx = sqr x x
		yy = sqr y y
	in
		xx + yy

Líné vyhodnocení

Lazy evaluation

Tato strategie vyhodnocení uvádí do absolutní perfekce strategii vyhodnocení označovanou, vyhodnocení v případě potřeby (call-by-need). Tento přístup vyhodnocuje určitý výraz pouze jednou a pouze tehdy, je li potřeba. Hodnota výrazu taky zůstává zachována pro pozdější použití.

Příkladem, na kterém se nejčastěji ukazuje tato vlastnost Haskellu, je definice nekonečného seznamu:

[1..]

Pokud by nebyl Haskell jazyk s líným vyhodnocením, tak kdekoliv by se tato konstrukce vyskytnula, tak by začal generovat pole, dokud by nedošla paměť a program neskončil chybou. Pokud ale máme správně napsaný program v Haskellu, tak není problém s takovýmto polem pracovat. Ve standardní knihovně existuje funkce take, která jako první parametr bere číslo n a druhý pole. Výsledkem je prvních n prvků pole. Vysledek použití je vidět za

take 5 [1..] == [1, 2, 3, 4, 5]
take 10 [-1, -3..] == [-1, -3, -5, -7, -9, -11, -13, -15, -17, -19]

Výsledek líného vyhodnocení může být použit přes výpočtovou sekvenci celé funkce.

Rekurze