Haskell (programming language), Learn You a Haskell for Great Good! (CZ), Haskell Hero
Funkcionální jazyk, který je case-sensitive. Ke všemu má ještě speciální pravidla pro první znaky literálů. Je nutné dodržovat při psaní programu tato pravidla:
Int
– celá čísla (45
, 890
)Char
– znaky ('a'
, 'X'
)Bool
– reprezentace logických hodnot (True
, False
) … jedná se o datové konstruktory, proto mají hodnoty velké počáteční písmenoFloat
– desetinná čísla (3.141
, 234.8
):
a []
. Kdy dvojtečka připojuje prvky do seznamu a závorky značí prázdný seznam. Zápis 1:2:3:[]
je tedy konstrukce seznamu o třech prvcích. Alternativním a přirozenějším zápisem je [1, 2, 3]
. Toto však není zcela čistý zápis v jazyce Haskell, ale překladač si ji interně přeloží na dříve zmíněnou sekvenci.,
ve spojení s párem kulatých závorek. Například dvojice celých čísel (1, 2)
.Haskell je silně typovaný jazyk. Změna jednoho typu na druhý je možná pouze zavoláním převodní funkce a každá entita má přesně daný svůj typ. Pro popis typu vstupu a výstupu funkce se používá zápis (příklad konstruktoru seznamu):
(:) :: Int -> [Int] -> [Int]
Tento zápis říká asi toto: Funkce se jménem (:)
jako jeden vstup bere celé číslo. Druhý vstupní parametr je seznam celých čísel. Poslední část potom říká, že výstupem bude zase seznam celých čísel.
Jelikož se jedná o jazyk silně typovaný, tak aby pro každý vstup nemuselo existovat několik definicí stejného operátoru, tak se zavádějí typové proměnné. Ty nahrazují skutečné typy a při vyhodnocení jsou nahrazeny skutečnými typy. Zápis vypadá následovně:
(:) :: a -> [a] -> [a]
Za symbol a
se potom na všechna místa potom přiřadí právě typ Int
nebo třeba Float
. Tento princip umožňuje vytváření seznamů jakéhokoliv typu.
Funkce f
má pro jeden vstupní parametr definován typ jako f :: a -> b
. Tento zápis lze předefinovat a říci buď přesný typ a nebo které typy musejí být stejné, a tak podobně.
Funkce součtu dvou prvků a druhé mocniny vypadá následovně:
add x y = x + y square x = x * x
Práci se seznamem jako parametrem ukazuje funkce, která počítá délku seznamu:
length [] = 0 length (x:xs) = 1 + length xs
Vyhodnocení funkcí probíhá od shora dolů, proto funkce, které popisují nadmnožinu ostatních případů, musejí být uvedeny jako poslední. První funkce se ztotožní s prázdným seznamem a vrací nulu. Když ne vstupu není prázdný seznam, tak se přistoupí ke druhé funkci. Tam se vzor chápe jako seznam, který má na začátku prvek zastoupený parametrem x
a zbytek seznamu označený xs
. Funkce potom rekurzivně přičte jedničku k délce zbytku seznamu.
Při spojování dvou seznamů nás nezajímá pouze hlavička a zbytek seznamu. Je potřeba pracovat s jedním parametrem jako celkem, proto si ho můžeme pojmenovat (viz jména l1
a l2
).
merge [] l2 = l2 merge l1 [] = l1 merge l1@(x:xs) l2@(y:ys) = if x<y then x:merge xs l2 else y:merge l1 ys
Funkce vrací hlavičku seznamu. Zbytek nás nezajímá, proto je pouze naznačeno, že by tam mělo něco být, ale nemá to konkrétní název.
head (x:_) = x
Jsou definované za klíčovým slovem where
. Je důležité dodržovat odsazení tak jak je vidět. where
je odsazeno od definice funkce a lokální definice by měly být odsazeny v něm.
sumsqr x y = xx + yy where sqr a b = a * b xx = sqr x x yy = sqr y y
Jinou možností zápisu lokálních funkcí je využití konstrukce 'let in
'.
sumsqr x y = let sqr a b = a * b xx = sqr x x yy = sqr y y in xx + yy
Tato strategie vyhodnocení uvádí do absolutní perfekce strategii vyhodnocení označovanou, vyhodnocení v případě potřeby (call-by-need). Tento přístup vyhodnocuje určitý výraz pouze jednou a pouze tehdy, je li potřeba. Hodnota výrazu taky zůstává zachována pro pozdější použití.
Příkladem, na kterém se nejčastěji ukazuje tato vlastnost Haskellu, je definice nekonečného seznamu:
[1..]
Pokud by nebyl Haskell jazyk s líným vyhodnocením, tak kdekoliv by se tato konstrukce vyskytnula, tak by začal generovat pole, dokud by nedošla paměť a program neskončil chybou. Pokud ale máme správně napsaný program v Haskellu, tak není problém s takovýmto polem pracovat. Ve standardní knihovně existuje funkce take
, která jako první parametr bere číslo n
a druhý pole. Výsledkem je prvních n
prvků pole. Vysledek použití je vidět za
take 5 [1..] == [1, 2, 3, 4, 5] take 10 [-1, -3..] == [-1, -3, -5, -7, -9, -11, -13, -15, -17, -19]
Výsledek líného vyhodnocení může být použit přes výpočtovou sekvenci celé funkce.